Po stopách sgrafit Mikoláše Alše

Byl malířem všeho krásného i trpkého a v umění hledal službu věci české. Mikoláš Aleš, velká umělecká ikona přelomu 19. a 20. století, vlastenec a osobnost prostoupená láskou ke všemu lidskému i lidovému našla svou cestu i k Plzni. Během Alšova plzeňského působení vznikla série fasádních sgrafitových maleb nejen na domech v historickém centru, ale také mimo něj. Pojďte společně s námi prozkoumat některá z nich.

Lékárna U Bílého jednorožce (náměstí Republiky 53)

Co do významu byla lékárna pro každé město vždy jednou z hlavních staveb. Není proto divu, že majitel objektu, Edvard Kalser, chtěl svůj podnik jasně odlišit od ostatních staveb na náměstí. A tak roku 1896 nechal fasádu svého měšťanského domu, jež stojí na půdorysu původního Říhovského domu, opatřit sérií sgrafit nesoucí název Hledání léčivých bylin.

Ústředním motivem sgrafita je dvojice postav – dívka a chlapec – v národních krojích. Obklopují je rozkvetlé rostlinné rozvaliny vybíhající až do ornamentálních výplní nad okny se stylizovanými květy. Dívčin oděv je doplněn čapkou a košíčkem, chlapec naopak pravou rukou zřetelně dráždí hada obtočeného kolem nedalekého kmene. Výjev se odehrává na pozadí akantových rozvilin s ornamentálním charakterem.

Dům U Červeného srdce (náměstí Republiky 36)

Rok 1894 dal na náměstí vzniknout stavbě v pravdě kontroverzní. V době svého vzniku byl totiž dům U Červeného srdce kritizován za svou předimenzovanost vůči ostatním stavbám ve svém sousedství. Dobová kritika mluvila o vzniku mrakodrapu naproti katedrále sv. Bartoloměje, což dokládala výškou stavby, jež je téměř shodná s výškou radnice. I pro uklidnění veřejné kritiky se proto stavitel Štěch rozhodl angažovat Mikoláše Alše jako autora výzdoby fasády, jež měla nést vlastenecký motiv. Tímto tahem cílil na odvrácení kritiky především ze strany české veřejnosti a čas ukázal, že i tento dům nakonec Plzeňané přijali.

Tematicky se Aleš tentokrát soustředil na rytířská klání k poctě místodržícího českého království Ferdinanda II., jež se odehrávala v prostoru mezi radnicí a kostelem v roce 1555. Základním motivem je dvojice rytířů s dřevci v sedle koní. Oba jsou vyobrazeni v plné zbroji v okamžiku připravenosti k útoku. Obklopují je ornamentální květinové motivy a v pásu pod okny ve 4. patře také souměrně vyobrazení dva lvi a dva orli. Vše je vyvedeno na zlatém pozadí. A malá zajímavost? Signatura autora „Aleš 94“ u levé postavy rytíře.

Dům v Solní 13

Třípatrový nárožní dům na pomezí ulic Sedláčkovy a Solní vznikl v roce 1894 na základě zadání investorky, vdovy po řezníku Abrahámu Krausovi, Johany Krausové. Prolnutí slohu neogotického, neorenesančního a neorománského na fasádě doplnil pás sgrafitové výzdoby 3. patra dle návrhu Mikoláše Alše.

Hlavním motivem výzdoby domu v Solní 13 se stala plejáda vážených měšťanských profesí. Na fasádě tak najdeme kováře, pekaře, sládka, krejčího či švece s příslušnými atributy jednotlivých povolání. Figurální motivy vybraných řemesel doplňují znaky jednotlivých cechů se speciálním důrazem na cech řeznický, k němuž náležel i manžel investorky. Postava řezníka dominuje prostoru nad domovním vstupem v Sedláčkově ulici. Najdeme zde také řeznickou cechovní korouhev s českým lvem a motivem Panny Marie. Ten měl ostatně pobouřit židovskou majitelku natolik, že stavitel Štěch musel vysvětlovat zařazení tohoto motivu stylovou jednotou fasády.

Dům v Solní 19

Přes ulici od dnešní budovy hlavní plzeňské pošty najdeme výstavní neorenesanční činžovní dům z roku 1893. Stavitel Eduard Kroh jej budoval pro místního knihkupce, nadšeného Sokola a vlastence Jana Roberta Porta. Díky jeho silnému národnímu cítění dnes na fasádě domu najdeme plastiky vyobrazující velikány českých dějin Karla Havlíčka Borovského a bájného rytíře Bruncvíka.

Motivy z návrhu Mikuláše Alše se však držely ryze národní linky. Figurální a rostlinná sgrafita zobrazují podobizny mistra Jana Husa, Jana Žižky, Adama z Veleslavína a Jana Amose Komenského. K vidění jsou zde také vyobrazení českých korunovačních klenotů a uvnitř lunet rovněž podobizny 14 českých králů.

Dům v Bezručově 31

Výstavní dům světoznámého kamenického mistra Jana Cingroše byl zbudován roku 1903 architektem Josefem Paškem v dobově populárním eklektickém pojetí, se štukovými ozdobami a neorenesančními a secesními prvky. Fasádu vzhledem k povolání investora zdobily strojově řezané a leštěné kamenné desky s architektonickými články vyvedenými v různých barvách. Ty se objevují i na jiných stavbách po Plzni, například na portálu lékárny U Bílého jednorožce. Poutavý charakter fasády domu se autor rozhodl doplnit také sgrafitovou výzdobou, jíž se ujal Mikoláš Aleš.

Motiv byl tentokrát opět historický. Vidíme zde jezdecké postavy svatého Václava a Jiřího. Nalevo stojí postava panoše – štítonoše, napravo pak výjev draka. Méně obvyklé vyobrazení vychází z legendy o sv. Jiří, jenž údajně porazil v boji draka, který terorizoval město nacházející se na území dnešní Libye. Učinil tak za podmínky, že se místní lidé přimknou ke křesťanství, což se skutečně stalo. Dominantní pozornost upoutává rovněž přemyslovská orlice v prostoru mezi oběma jezdci.

Soubor domů v Tovární 8, 107 a Kollárově 16

Stranou od historického centra Plzně najdeme soubor domů, které jsou pro působení Mikoláše Alše v Plzni klíčové. Jedná se totiž o první sérii staveb, kterou ve městě realizoval ve spolupráci se stavitelem Rudolfem Štěchem.

Jeho klíčovým motivem je obléhání města Plzně. Směrem do Tovární ulice se jedná o obléhání husity roku 1433. Sgrafita zobrazuje postavy obléhajících, různé druhy zbraní a obléhacích strojů. Patrný je také pohled na samotné město a v pravém koutě výjev osedlaného velblouda. Naopak do Kollárovy ulice vidíme výjev z obléhání vojsky protestantského generála Mansfelda z roku 1618. Kromě toho však na fasádě spatříme i selské výjevy s postavami v krojích. O patro víš jsou pak vyobrazeny alegorie tržiště, na nichž autor ztvárnil především exotické ptactvo a rostlinné dekorace.